Příběh 15 ti leté Zoe, která ničila sama sebe
„Nebo mi je tak blbě, že vezmu spínací špendlík a začnu se píchat do ruky nebo nohou. Poprvé jsem to zkusila po jedné větší hádce s mámou. To alespoň na chvíli pomůže…„
Je mi 15 a od letošního jara je mi pěkně blbě. Rodiče si nejdřív ničeho nevšimli, ale Katka z lavice se mně pořád ptala, co se mi děje, že jsem nějaká divná. Odpovídala jsem, že ani nevím – což je pravda, já fakt nevím, co se vlastně děje a stalo, vím jenom, že všechno je jinak, než dřív.
Dřív sem jezdila na taneční soustředění a tábory, uměla jsem se smát a taky sem uměla ostatní rozesmát. Teď když na soustředění jedu, tak se nakopnu a udělám vtípky, ale pak bych doma spala tři dny a jsem děsně unavená a nic se mi nechce.
Nebo mi je tak blbě, že vezmu spínací špendlík a začnu se píchat do ruky nebo nohou. Poprvé jsem to zkusila po jedné větší hádce s mámou. To alespoň na chvíli pomůže…
Na kroužku keramiky jsem pak jednou plácla, že bych bylo lepší, kdybych ani nežila a ta učitelka hned zavolala domů rodičům, kteří mě ještě tentýž den odvezli do krizového centra. Nechtěla jsem se zabít, jen mi prostě ten den bylo zrovna hrozně, už ani nevím proč.
Nevěděla sem, co od té návštěvy čekat a bála jsem se, ale paní co si tam se mnou povídá je docela v pohodě. Taky mi řekla, že se nediví, že mě napadají všelijaké černé myšlenky a že chápe, že se mi uleví, když si ublížím. To mi ještě nikdo neřekl, hodně lidí se prostě lekne. Vlastně se tam i docela těším. Teď zkoušíme najít věci, co by mi taky pomohly a zároveň by mi u toho netekla krev a neměla jsem pak takové jizvy, protože ty jizvy se mi fakt nelíbí.
Kámoška, která má teď nějaké problémy se svým klukem, se mě předevčírem ptala, co tam vlastně dělám a říkám – odpověděla jsem, že si prostě povídáme o všem možným. Nejčastěji o tom, co mě štve, z čeho sem smutná nebo z čeho mám strach. Divila se, to by jí prý nenapadlo. No, mě na začátku taky ne, ale mluvit o tomhle a takhle je pro mě teďka fakt dobrý.
Zažíváte něco podobného? Nevíte, jak dál? Nebojte se využít naše služby, jsme tu pro vás.
SOS centrum Diakonie ČCE – SKP v Praze
Varšavská 37, 120 00 Praha 2
Otevírací doba: každý pracovní den 9:00 – 20:00
Tel. 777 734 173, 222 514 040