Příběh Kláry, které se nechtělo na dovolenou
"Paní Klára se v poslední době snaží stihnout vše, co potřebuje. Blíží se prázdniny a s nimi i odjezd na rodinnou dovolenou."
Děti sice ještě chodí do školy, ale vysvědčení už je napsané, ona se v práci snaží dotáhnout rozpracované věci tak, aby po ní zůstal čistý stůl a nemusela se na dovolené trápit tím, co všechno nestihla a po návratu tam na ni čeká. Vidí, že i manžel je ve stresu, všichni jsou natěšení i podráždění zároveň. Chvílemi má pocit, že se jí rozskočí hlava, jak se snaží na nic nezapomenout.
V neděli večer se Klára dala do žehlení, pustila si k tomu televizi jako kulisu a taky aby zastavila kolotoč myšlenek, co je potřeba ještě rychle udělat. Proud řeči z televize jí trochu splýval, až najednou zaznamenala citát, který ji zasáhl: „Rodinná dovolená je pokračováním manželské války na jiném území.“ Vehnalo jí to slzy do očí. Připadalo jí to trefné a přesné. Došlo jí, že se na dovolenou vlastně ani netěší. Poslední dobou si opravdu připadá jako na bojišti, jak jsou všichni podráždění, tak se už ani normálně nebaví, jen si odsekávají.
Našla kontakt na SOS centrum, který jí dala kamarádka, jíž se svěřila s pocity vyčerpanosti a marnosti a rozhodla se, že tam hned ráno zavolá. Jen měl trochu obavy, jestli nejsou její pocity a obavy malicherné, lidé mají přece mnohem větší problémy než ona.
V SOS centru jí nabídli termín na odpoledne, ráda ho využila. Dostalo se jí ujištění, že ani její pocity, ani obavy nejsou malicherné. Na schůzce se mohla svěřit s tím, jak moc vyčerpaná se cítí a zažít pochopení. Pomohlo jí to ujasnit si, co je vlastně nutné stihnout, co počká a koho může požádat o pomoc. Uvědomila si, že nemusí kontrolovat úplně všechno, děti jsou už velké, jsou schopné si sbalit a když náhodou bude něco chybět, tak to prostě dokoupí. Také si uvědomila, že není zodpovědná, jak se kdo na dovolené cítí, koneckonců dovolenou vybírali jako rodina společně a dokázali se na tom dohodnout a společných dovolených zažili už několik. Možná je čas, aby taky myslela víc na sebe, ubytování i stravování mají zajištěné, může tedy dovolit přemýšlet ne o tom, co musí, ale co by chtěla a mohla na dovolené zažít. Vlastně se na dovolenou začala i trochu těšit.
Ráda si domluvila termín další schůzky po návratu z dovolené. Pochopila totiž, že se jí podobné stavy vyčerpanosti a pocity marnosti opakují, tak se soustředí na to, aby všem okolo bylo dobře, že zapomíná postarat se o sebe. A právě s tím by jí mohla pomoci krátkodobá terapie, kterou jí v SOS centru nabídli.
Zažíváte něco podobného? Nevíte, jak dál? Nebojte se využít naše služby, jsme tu pro vás.
SOS centrum Diakonie ČCE – SKP v Praze
Varšavská 37, 120 00 Praha 2
Otevírací doba: každý pracovní den 9:00 – 20:00
Tel. 777 734 173, 222 514 040