Listopad, měsíc tolerance!
„A tak zkusme být tolerantní, zkusme respektovat splíny i radosti druhých. Zkusme zahlédnout, že v prožívání různých situací býváme barevní a nečernobílí – podobně jako ten listopad.“
Měsíc plný mokrého spadaného listí, vlezlé mlhy, nečekaného deště, protivného bláta ulpívajícího na našich botách i nohavicích, nekonečně dlouhých večerů a sychravé zimy.
Anebo měsíc listí vonícího lesem, tajuplné mlhy, bláta, jež nás zahání do tepla domova, úžasně dlouhých a pomalých večerů, které svádí k otevření láhve svatomartinského vína s přáteli, či k posezení ve vyhřátém křesle s knížkou, na kterou se dlouho těšíme.
Ten samý měsíc, to samé počasí, dva různé úhly pohledu.
Někdy je těžké si tento, natolik rozdílný a vlastně protikladný, pohled uvědomit. Ještě těžší bývá připustit si, že ty samé věci nevidíme všichni stejně.
A už vůbec nejtěžší je tolerovat, že i když se sami cítíme skvěle a život vnímáme jako nepřetržitý sled báječných příležitostí, někdo jiný v tentýž čas může životem procházet den za dnem, jako by se pohyboval po minovém poli a může mít strach, jaká další pohroma se objeví.
Stejně tak nebývá vůbec jednoduché tolerovat, že i když jsem zrovna právě já, ten kdo kráčí po onom minovém poli a prožívám v životě „výbuchy“, můj kolega, soused, nebo skupinka studentů v tramvaji to mají prostě jinak, a nejsou ke mně bezohlední, když se smějí a těší, co nového jim další den nabídne.
Pozornost většiny z nás se v tomto měsíci upírá hlavně k 17. listopadu, Dnu boje za svobodu a demokracii. Těšíme se často už jen proto, že jde o státní svátek, kdy si můžeme užít volna od pracovních povinností.
Možná málo z nás ale tuší, že jen o den dříve, 16. listopadu, je Mezinárodní den tolerance. A tak zkusme být tolerantní, zkusme respektovat splíny i radosti druhých. Zkusme zahlédnout, že v prožívání různých situací býváme barevní a nečernobílí – podobně jako ten listopad.
Tolerovat jinakost v prožívání a vnímání světa kolem sebe bývá totiž často prvním krokem k tomu, abychom těm méně spokojeným pak dokázali i pomoci.
Zažíváte něco podobného? Nevíte, jak dál? Nebojte se využít naše služby, jsme tu pro vás.
SOS centrum Diakonie ČCE – SKP v Praze
Varšavská 37, 120 00 Praha 2
Otevírací doba: každý pracovní den 9:00 – 20:00
Tel. 777 734 173, 222 514 040
www.soscentrum.cz, sos@diakonieskp.cz